"Pěkná" sociálně laděná kampaň, kterou by si měl pustit každý opilec před každou párty. Radši u toho (moc) nejezte.

Po dlouhé době se mi opravdu líbí reklama. A ve smyslu minulého článku: Chlapi, kdo z vás už má jeden kousek doma? Přiznejte se. A vy holky, až pudete do drogérky, kupte mu to, ať uděláte marketérům radost. To je totiž ten chlap, kterýho chcete mít doma.

Česká mutace spotu má jedinou chybu. Není v celé původní dlouhééé verzi. Vychutnejte si jí, i když v angličtině.

Poprosili mě, abych to napsal. Především si nemyslim, že bych o tom měl psát já. Žádnou kariéru nemám a ani nejsem uznávaná kapacita, aby lidi bezmezně věřili tomu, co si přečtou. Ale když to musí bejt..

Začal bych tím, že si najdu práci v online marketingu a pak budu postupně nabírat zkušenosti. Požadavek zněl ale docela instatně (bez urážky) a noví lidé se "prý" nenabírají. Ale to jsou výmluvy.

To "tajemství úspěchu" je strašně jednoduchý. Musíte si nejdřív uvědomit, proč chcete dělat kariéru zrovna v online marketingu. Protože tam jsou peníze? To nemusí bejt vždycky pravda. Že je to trendy? Pak je otázka, jak dlouho trend vydrží - to jen abyste se 5 let zbytečně nespecializovali a pak už neměli v čem pracovat. Ideálně by vás to mělo nativně zajímat. Měli byste internet alespoň trochu znát a pohybovat se na něm častěji než je standard hráče counterstriku.

Dnes se to dělá tak, že si založíte blog, třeba jako tento. Snažíte se přidávat kvalitní obsah, aby vás lidé četli. Chcete-li, aby si vás lidi všimli, používejte internet tak, jak s ním pak chcete pracovat - jako marketingový nástroj. Pravda je, že blog už není co býval. Tak využijte třeba další možný kanály. Twitter. Facebook. LinkedIn. Snažte se, aby byl obsah zajímavý pro lidi, kteří vám na vaší cestě k online marketingu pomůžou. Dobrovolně. Dokažte, že jste internet pochopili.

Chcete-li opravdu udělat kariéru kdekoliv, musíte (překvapivě) pracovat. Musíte tou prací žít, dělat víc než ostatní a hlavně víc, než se od vás čeká. Musíte vyčnívat. Bejt tak trochu šílnenec, kterej zároveň dokáže lidsky prodat všechny úžasný online nápady. A nebejt jenom joker..

Éru pop-upů už máme, doufám, za sebou. Máme je spojený s něčím, co nás motivuje k urychlenému přesunu kurzoru na nejbližší červenej křížek. Bannerblog představil pop-up agentury GAG, tak se podívejte, je to jeden z těch zajímavějších zpracování.

Celý život se něco učíme. Alespoň se to tak říká. Já dodám, že bysme měli.

"Slova jako znalost, zkušenost a vzdělávání lidem moc nevoní. Znalost, nebo chcete-li zkušenost, je ale konkurenční výhoda, která tě posune dopředu. Dopředu před lidi, kteří se tváří jakože ví. A přitom si jen myslí. Myslet, znamená h***o vědět. Myslet, znamená vystavit se situaci, která má jen jedno vyústění. Nachytaj tě. Pravidlem není, že to bude hned. Ale znáš to, boží mlýny… Je to jen otázka cti a zodpovědnosti." (krátký citát z nejmenované stránky bez obsahu)

Od roku 1774 musíme chodit do školy víceméně pravidelně. Dost dlouhá doba na to, aby pozměnila archetypy. Možná. Naučili jsme se do školy chodit, naučili jsme se jí přetrpět. To, že se vzdělávací systém regionálně (v rámci světoprostoru) výrazně liší, řešit nebudu. Škola je prostě nuda, a když máte jenom trochu rozumu, prolezete minimálně na úroveň střední školy s maturitou (nic proti lidem bez maturity, sociální inteligenci přikládám větší váhu).

Už i naši blízcí nám tvrdí, že podstatný je učit se. V druhý větě jsou ale schopni všecko popřít. "Stejně tě ve škole pro reálnej život nic nenaučej." A myslí to tak, že když budete vědět, co se stane v případě smíchání propanbutanu, napoleona a chodící ryby, stejně vám to jako kancelářský kryse k penězům moc nepomůže.

Vzdělávací systém není úplně od věci. Přeci jenom je to systém a ten se při aplikaci na případ jedince jako ideální opravdu netváří. Ale existuje i jiný pohled. Na základce vás naučí číst, psát a trochu počítat. Na střední pak po vás chtějí, abyste dokázali tyhle nástroje používat v kombinaci s centrem nervový soustavy. Dostanete-li se na vejšku, chtějí po vás víc. Musíte opravdu myslet a používat složitější nástroje (teď už opravdu samostatně), které jsou využívány něčím, čemu si říká (kvazi)věda. Ale ne každá vejška je stejná.

Tyhle tři schody vám dají do života něco jiného, než jen vzdělání. To, co ste se ve škole naučili, ve skutečnosti opravdu využít nemusíte. To, co vás tyhle tři schody naučily, je schopnost myslet, orientovat se v informačních zdrojí a používat pokročilé nástroje. Za ideálních podmínek jde o ideální investici do budoucna. Máte nástroje k tomu, abyste dobyli svět.

Pak vlezete do práce a pracujete. Zeptám se na dvě otázky. Proč jste chodili do těch všech škol? Abyste pak šli do práce, nebo abyste pak využili výše zmíněného a tím se dostali o úroveň výš? Ano, mluvím o dalším vzdělávání. Vzdělání z vás boha neudělá. Budete-li vědět víc než ostatní, bohem se taky nestanete, ale občas se tak budete cítit.

Co chci teda říct? Jako kancelářská reklamní krysa potkávám lidi, kteří pracují v ostatních agenturách, v médiích (ale i oborech) atd, atd. Naučit se používat marketingovou terminilogii, používat jí i v posteli, to zvládne každý. Naučit se, že v našem médiu můžete komunikovat imagově, masově a ještě k tomu přesně zacílit díky speciálům (=rozuměj tradiční velký reklamní formáty), je opravdu smutné. Ne, politováníhodné.

Vrátím-li se k druhému odstavci, citátu, musím zopakovat "nachytaj vás". Na každou krysu se vaří voda. Ani teď se necejtim jako bůh. Když zase vim, jak to v tom světě chodí. Proč jste chodili do školy, když teď sedíte v kanclu a srkáte kafe u Facebooku? Zamyslete se, chce to progres. Stěžujete si, že byste chtěli víc peněz, nebo že má někdo větší kompetence? Řekněte si o ně. Ne hubou, ale činy. Jinak vás nachytaj!