Mám po delší době zase potřebu napsat něco hodně otevřeného. A aby to opravdu vyznělo, budu více expresivní, než je standard.

Na Peoplecommu (blog o svobodě v práci) publikoval Tomáš Hajzler tradičně inspirativní video - je od Rachel Botsman, která vypráví o "spotřebě stojící na spolupráci" (video je k dispozici i s českými titulky).

Ve zkratce nám video říká, že pokud bychom se na společné spotřebě různých statků podíleli, měli bychom se lépe. Například bychom si mohli se sousedy půjčovat vrtačku nebo auto - je to levnější, ekologičtější a podobně. Nebudu tenhle nadšený (i mně se ta myšlenka hodně líbí) koncept rozebírat dále do hloubky, protože podstata je jasná. Dovedete si teď tak jak bydlíte a žijete představit, že byste pravidelně půjčovali auto svým sousedům? Nebo byste si ho nedejbože pořídili společně? Ještě pořád se mi ta myšlenka líbí, ale..

Bydlím v baráku, kde jen málokdy potkáte člověka české národnosti. Snažím se s kýmkoliv aktivně komunikovat (ve smyslu "jednoduchý komunikační akt" jako třeba pozdrav) a jít aktivně proti xenofobii - prostě se snažím odprostit od toho, že "ten člověk" uvažuje jinak (protože "úkáčko" jinak uvažuje, je přece odjinud). Jenomže marná snaha - žádná, ale vůbec žádná reakce z druhé strany, těžká ignorance (potkal jsem i výjimku, ale ta potvrzuje pravidlo). Mám se odstěhovat? To asi nebude řešení, když..

Problém se sdílenou spotřebou je mnohem hlubší a není o národnostech. Kolik z vás zná svoje sousedy jménem? Kolika sousedům svěříte klíče od bytu, když jedete na dovolenou, aby vám zalili kytky? Nikoho takového v baráku nemám. A proč?

Protože jsem ho nehledal. A Proč?

Protože si lidi nevěří? Trochu smutné, nemyslíte?

Vím o lidech, kteří to mají trochu jinak a funguje jim to. Není to nějaká komunita nebo sekta, prostě pár sousedů, kteří se přátelí a pochopili, že společně = lépe.