Frajer, nebo zbabělec? aneb Proč jsem se nevys*al na školu
Nikdy jsem nebyl student, ale učili mě, že do školy se má chodit. A já chodil. Do vejšky mě nikdo nenutil a já šel, protože si myslim, že by to tak mělo bejt. Můj bakalářskej obor mě (ne úplně vlastní vinou) dostal do mediálky a vůbec mediálního světa. Díky za to. Jenomže bakaláře už jsem skončil. Co jsem měl dělat dál? (a typická otázka "mám jít makat" nebyla úplně relevantní).
Tak jsem si říkal, že půjdu na Mediální Studia. Oni mě varovali. Oni říkali, že je to samá teorie, ale já říkal ne - mě média přece baví. Inu, přišel podzim, nejdřív trochu flákačka a pak těžká nestíhačka. Dostalo mě to až do fáze, kdy jsem si říkal, že se na školu vykašlu. A proč?
- Neumím dělat věci bez motivace.
- Nepotřebuju ani titul, ani "společenské postavení" získané absolvováním VŠ (a nic proti lidem, kteří to tak mají rádi).
- V práci se bez titulu obejdu a když půjdu kopat lopatou, stejně budu potřebovat ruce a papír mi zůstane pouze na jedno.. ve firmě, kde bude místo dovedností a vlastností podmínkou magisterský titul, pracovat nechci.
- Ztrácím spoustu energie, kterou bych mohl věnovat jinde. Není to jen o tom tu a tam se fláknout. Pokud máte potřebu na něčem pracovat a musíte dělat něco jinýho, je to frustrující. A nemluvím, že člověk by měl alespoň občas fungovat jako člověk, protože má třeba rodinu..
- S energií jde ruku v ruce čas. Volného mnoho není.
No, myslím, že je to dost důvodů pro dva. Ale já se na to nevykašlu. Nevykašlávám se totiž na věci, který začnu dělat. Dotahuju je do konce. Jsem frajer? Jsem frajer, když to dělám z nějakého pocitu pověrčivosti? Že mám strach, že se mi jednou vrátí, že jsem se vykašlal na něco, co jsem začal? Ale je to pozitivní, řekl jsem, že jsem frajer a získal motivaci. Jedeme dál. Co si o tom myslíte? (Je to divný, co?)
