Celej prosinec, a teď i začátek roku, je na Eikasia i tady docela mrtvej, nemyslíte? Je to snad tím, že bych si najednou uvědomil, že mi psaní nejde a že vlastně stejně nikoho nebaví? Nene.

Celej fór je v tom, že sem dopisoval bakalářku a neměl jsem na nic jinýho čas. Stejně jako minule výmluvy. Byl sem mezitim v Brně, na horách v Maxově a na práci sem se ani nepodíval. Práci sem psal v podstatě cca 2,5 dne. Vymejšlel sem jí o něco dýl, nicméně se z výmluv nevymluvím, protože to sem měl hotový už v listopadu. Tak proč jsem nepsal?

Protože nejsem magor, ani workoholik. Jo, trochu práce v tom bylo. Ale když má člověk tu chvilku času, měl by taky dělat něco jinýho. Práce, škola, blog - v podstatě pořád stejný téma. Náhodou sem si vzpomněl na jeden prehistorickej, cca rok starej, článek s názvem Za čím se (u)honíme? Je trochu o tom samém, ale přesto přináší maličko jiný pohled na dnešní téma. Je dobré ho připomenout. Takže apeluju ještě jednou - naučte se práci vypínat, než se stane vaší manželkou. A věřte, že stát se může všechno.

V životě je spousta snů, který se stejně nesplní. V mym případě jsou tyhle sny silnou motivací, díky který jdu dopředu. Znáte ten pocit, že si řikáte, že byste chtěli něco uskutečníit - blbost, cokoliv - a pořád o tom jenom mluvíte? Pořád je spousta různých důvodů, proč "něco" neuskutečnit. Znáte-li se, časem si musíte připustit, že jsou to jenom výmluvy. Kdo to ještě nepochopil, ať si radši přečte jak na ně.

I já se vymlouvám. Asi pět let mluvim o tom, že bych chtěl zkusit hrát na kytaru. Proč? Hudba je něco, co má vliv na mojí psychiku. Když mě naštvete a v zápětí po mě budete něco chtít, není lepší způsob jak toho dosáhnout než mi pustit nějaký pozitivní SKA-P. Ale nezlobim se ani za klasiku typu RHCP. Zrovna tyhle dvě kapely nemají úplně moc společnýho. Kromě kytary. A stejně tak, jako nedokážu články jenom číst, nechci kytary jenom poslouchat. Ti z vás, kteří nějaké mé články (často zaměřené na reklamu a mediální plánování) znáte, mě už teď určitě nechcete slyšet hrát na kytaru. Ale to je jedno.

Zpátky k výmluvám. Kromě školy a práce mám rád milión dalších činností. Z toho vyplývá v celku logický předpokladu. Čím víc děláte věcí, tím míň na ně máte času. Alkohol a spánek jsou bohužel nutnost. Kytaru jsem si koupil minulou sobotu. A není to jenom tím, že bych měl peníze navíc (nemám). Je jedno, že neni úplně nejkvalitnější, že jsem ji koupil na aukru, že sem si ji vybral hlavně proto, že se mi líbila. Pět let mluvím o tom, že chci něco dělat, pět let to zavrhuju s tím, že na to nebudu mít čas. Za dvacet let si budete řikat: "to musí být ale hezký sen, když ho to drží 20 let". Je to od vás hezký, zatímco se vymlouvám.

Přišel jsem na to, že je třeba udělat něco spontánního. Přišel jsem na to, že je třeba zrevidovat další podobný "sny". Přišel jsem na to, že není pozdě. Spousta z nás by měla být upřímnější. K sobě. Na to sem taky přišel (já).